23.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/1

2.1

ECB navrhuje dále změnit čl. 9 odst. 1 směrnice 98/26/ES, a to z níže uvedených důvodů. Podle čl. 9 odst. 1 nejsou práva ECB a centrálních bank členských států na zajištění, které jim bylo poskytnuto, ovlivněna úpadkovým řízením proti účastníkovi ani protistraně, kteří poskytli zajištění. Zajištění může být realizováno k uspokojení těchto nároků. Určité nejasnosti by vyvstaly, pokud by byl čl. 9 odst. 1 vykládán tak, že zajištění poskytnuté v souvislosti s operacemi centrálních bank, včetně nouzových transakcí, je chráněno pouze před účinky úpadkového řízení proti účastníkovi v systému provozovaném centrální bankou nebo protistraně centrální banky, kteří poskytli zajištění. Při posuzování ochrany zajištění poskytnutého centrálním bankám pro úvěrové operace centrálních bank podle směrnice 98/26/ES vyvstává otázka, zda ochrana ve prospěch centrálních bank zahrnuje i případy, kdy poskytnuté zajištění pochází od třetí osoby, která není účastníkem v systému provozovaném centrální bankou ani protistranou centrální banky.

2.2

V současné době se zdá, že některé členské státy transponovaly čl. 9 odst. 1 směrnice 98/26/ES způsobem, který neposkytuje ochranu zajištění, jež centrální bance poskytla třetí osoba, která není jedním z účastníků v systému provozovaném centrální bankou ani protistranou centrální banky, zatímco většina členských států transponovala čl. 9 odst. 1 tak, že zajištění, jež centrální bance poskytla třetí osoba, je výslovně chráněno. Některé členské státy transponovaly předmětné ustanovení doslovně a v těchto zemích je předmětem výkladu, zda je zajištění, jež centrální bance poskytla třetí osoba, chráněno.

2.3

S ohledem na výše uvedené by vyjasnění znění čl. 9 odst. 1 směrnice 98/26/ES zajistilo harmonizovanou ochranu zajištění, které bylo centrálním bankám poskytnuto třetími osobami, včetně zejména osob přidružených k účastníkům v systému provozovaném centrální bankou nebo protistranám centrální banky. To by zajistilo právní jistotu, pokud jde o zajištěné úvěry poskytované centrálními bankami, a konkrétně pak poskytlo ochranu moderním službám sdružování likvidity, např. v TARGET2, před platební neschopností třetí osoby, která poskytla zajištění jménem účastníka v systému provozovaném centrální bankou. Tato reforma by mohla být zvláště významná z hlediska operací centrálních bank týkajících se likvidity v obdobích finančních potíží, kdy lze očekávat, že likvidita, která byla protistraně poskytnuta, může být jménem této protistrany zajištěna třetí osobou.

3.1

Čl. 2 písm. f) směrnice 98/26/ES umožňuje členským státům, aby pokládaly „nepřímého účastníka“ za „účastníka“, je-li to oprávněné z důvodů systémového rizika a za předpokladu, že nepřímý účastník je systému znám. Podmínka, aby nepřímý účastník byl systému znám, je důležitá, protože systém by jinak nemohl zjistit, kteří nepřímí účastníci spadají pod ochranu, jež je systému přiznána. Definice „nepřímého účastníka“ by proto měla být doplněna o podmínku, že nepřímí účastníci musí být provozovateli systému známi. To rovněž usnadní provozovateli systému splnit povinnost, kterou má podle druhého odstavce článku 10, tj. oznámit členskému státu, jehož právními předpisy se řídí, účastníky daného systému, včetně případných nepřímých účastníků, i jakékoli změny účastníků.

3.2

Aby se zamezilo pochybnostem, měly by být definice účastníka a nepřímého účastníka změněny, tak aby bylo jasné, že se jedná o definice vyčerpávající povahy, které zahrnují jen určité druhy subjektů, jež jsou ve vymezovaných pojmech jmenovitě uvedeny. Jakékoli rozdíly při použití těchto ustanovení by mohly ohrozit ochranu, kterou směrnice 98/26/ES poskytuje systémům, jež fungují na přeshraničním základě.

3.3

V definicích účastníka a nepřímého účastníka by měl dále být výraz „systém“ nahrazen nově definovaným výrazem „provozovatel systému“, jelikož systémy obvykle nemají právní subjektivitu a je to právě provozovatel systému, kdo vystupuje jako účastník v jiném systému, a zajišťuje tak vzájemnou propojenost systémů.

4.1

Definice systému podle čl. 2 písm. a) směrnice 98/26/ES by měla být změněna. Výraz „systém“ by měl odpovídajícím způsobem odrážet celou škálu stávajících ujednání, tak aby se ochrana, již směrnice 98/26/ES poskytuje, vztahovala na co možná nejširší okruh systémů, čímž se bude minimalizovat systémové riziko. Stávající definice v první a druhé odrážce čl. 2 písm. a) především přesně nezohledňuje způsob, jakým je většina systémů založena. Ve většině případů nemá ujednání, jímž je systém založen, formu pouhé dohody mezi účastníky, ale představuje soubor pravidel týkajících se provozu systému, které přijal provozovatel systému, nebo které jsou zakotveny právním předpisem. Od účastníků se očekává, že tato pravidla budou dodržovat. Systémy založené na mnohostranném smluvním ujednání jsou výjimkou, a nikoli standardním řešením, jak jej předvídá stávající znění čl. 2 písm. a). Provozovatel systému, jako je např. centrální depozitář, burza cenných papírů nebo centrální banka, obvykle zakládá systém jednostranným úkonem. Čl. 2 písm. a) by tedy měl být formulován tak, že formální ujednání může být založeno smlouvou, prostřednictvím standardních obchodních podmínek nebo právním předpisem, tj. zákonem nebo prováděcím předpisem. Definice systému by proto měla odkazovat na formální ujednání „zahrnující“ tři nebo více účastníků (namísto „mezi“ třemi nebo více účastníky), přičemž v důsledku této změny je třeba změnit i čl. 2 písm. a) druhou odrážku.

4.2

Podle stávající definice systému není jasné, zda směrnice 98/26/ES poskytuje ochranu před systémovým rizikem zúčtovacím systémům, jako jsou ústřední protistrany nebo clearingové instituce. I když řada členských států vzhledem k této nejistotě oznámila zúčtovací systémy Komisi podle čl. 2 písm. a) třetí odrážky, v ustanovení čl. 2 písm. a) první odrážce by měla být před slova „provádění převodních příkazů“ doplněna slova „zúčtování nebo“, tak aby tyto druhy subjektů mohly být rovněž jednoznačně považovány za samostatné systémy.

4.3

Výraz systém by měl kromě toho být vymezen flexibilně, aby zahrnul jakýkoli vývoj v organizaci systémů v budoucnu. Systém by měl být především definován dostatečně široce, tak aby zahrnoval jakýkoli budoucí systém, který případně vytvoří Eurosystém nebo který za systém označí ECB, jedná-li se o systém založený právním nástrojem ECB, který je závazný pro účastníky na základě ujednání s ECB, které se řídí právem členského státu. Systém založený právním nástrojem ECB by měl v každém případě spadat pod definici systému v čl. 2 písm. a) směrnice 98/26/ES.

5.1

ECB se domnívá, že je třeba vyjasnit pojem „okamžik vstupu“ do systému pro účely čl. 3 odst. 3 směrnice 98/26/ES. Podle čl. 3 odst. 3 je okamžik vstupu převodního příkazu do systému vymezen pravidly daného systému. Vzhledem k tomu, že samotný okamžik vstupu není vymezen, existují mezi jednotlivými systémy rozdíly, jak co se týče příslušné definice, tak pokud jde o vlastní okamžik vstupu. Jestliže vnitrostátní právo, kterým se daný systém řídí, okamžik vstupu vymezuje, musí být pravidla systému s těmito definicemi v souladu. Vnitrostátní právo by však mělo být dostatečně flexibilní, aby pravidla systému týkající se okamžiku vstupu bylo možné upravit s cílem zohlednit zvláštní povahu operací konkrétního systému a chránit sofistikované zúčtovací nebo optimalizační postupy. Dále je důležité, aby v případě interoperabilních systémů mohla pravidla všech zúčastněných systémů vymezit okamžik vstupu dostatečně flexibilně s cílem chránit zúčtování napříč systémy a zajistit tak jejich interoperabilitu. ECB doporučuje odpovídajícím způsobem vyjasnit čl. 3 odst. 4, tak aby byly odstraněny nejasnosti související s tím, že systémy mají určitou míru volnosti, pokud jde o stanovení vhodného okamžiku vstupu, aniž by byly v tomto ohledu omezeny vnitrostátním právem, které může být nepružné a jehož změna může být obtížná. Podobné úvahy platí též pro pojem neodvolatelnosti pro účely článku 5 směrnice 98/26/ES.

5.2

Vzhledem k tomu, že počet a význam interoperabilních systémů od přijetí směrnice 98/26/ES výrazně vzrostl, podporuje ECB změny, které se týkají těchto systémů. Jednotlivé systémy mezi sebou vytvářejí vazby a dokonce navazující vazby a k jiným systémům mají přístup jako účastníci nebo prostřednictvím jiných rozhraní. ECB nicméně navrhuje, aby v definici „interoperabilních systémů“ byl výraz „systém“ nahrazen slovy „ujednání“ mezi dvěma nebo více systémy tak, aby byly zahrnuty veškeré možné druhy spojení a zároveň aby nedošlo ke vzniku domněnky, že se vytváří nová kategorie systémů. Pro ilustraci, platební infrastrukturu Eurosystému TARGET2 (3) tvoří soubor právně samostatných platebních systémů, které jsou vzájemně propojeny pomocí jednotné technické platformy podle obecných zásad ECB. Kromě toho je k TARGET2 připojeno více než 60 dalších systémů, včetně těch ze zemí mimo eurozónu, a to buď formou účasti, nebo formou dvoustranných ujednání prostřednictvím rozhraní přidruženého systému.

9.1

ECB velmi vítá ty navrhované změny směrnice 2002/47/ES, jejichž cílem je usnadnit používání úvěrových pohledávek jako zajištění centrálními bankami. Na základě těchto změn bude postavení centrálních bank v Evropské unii při přijímání úvěrových pohledávek jako zajištění z právního hlediska bezpečnější, a to vzhledem k jinak nejednotné úpravě úvěrových pohledávek v různých zemích EU. Možnost používat úvěrové pohledávky jako zajištění při operacích centrálních bank má zásadní význam pro úvěrové instituce eurozóny, které mají velké množství úvěrových pohledávek ve svých rozvahách. Pro Eurosystém je velmi důležité, aby mohl využívat úvěrové pohledávky jako zajištění podle režimu stanoveného směrnicí 2002/47/ES, což usnadní neformální a efektivní nakládání s tímto druhem aktiv, zejména prostřednictvím elektronických prostředků, a to i na přeshraničním základě. ECB proto prosazuje, aby byl přijat text navržený Komisí a členským státům nebyla dána možnost volby při implementaci, která by mohla narušit platnost a právní jistotu, pokud jde o přijímání tohoto druhu zajištění.

9.2

Navrhované změny v čl. 1 odst. 4 písm. a) směrnice 2002/47/ES omezují použití tohoto ustanovení na úvěrové pohledávky, které jsou způsobilé pro zajištění úvěrových operací centrálních bank. Pro účely ECB a Eurosystému je to dostatečné. Navrhovaná změna však jde nad rámec použití úvěrových pohledávek výlučně pro účely operací centrálních bank, když vztahuje pravidla směrnice 2002/47/ES na jakoukoli úvěrovou pohledávku, která by mohla být způsobilá pro zajištění úvěrových operací centrálních bank v EU. Vyvstává otázka transparentnosti ohledně rozsahu, v jakém navrhovaná změna umožní i jiným příjemcům zajištění, než jsou centrální banky, použít takové úvěrové pohledávky způsobilé pro centrální banky pro účely zajištění. Zejména ne všechny centrální banky v EU mohou mít snadno dostupná kritéria způsobilosti pro přijetí úvěrových pohledávek jako zajištění, což by působilo potíže příjemcům zajištění, kteří nejsou centrální bankou, efektivním způsobem určit, zda daná úvěrová pohledávka, kterou hodlají použít jako zajištění, je skutečně způsobilá. Kritéria způsobilosti užívaná Eurosystémem a centrálními bankami mimo eurozónu se navíc mohou lišit a tato kritéria se mohou časem měnit. S cílem zajistit právní jistotu a rovné podmínky v rámci celé EU proto ECB doporučuje, aby byla zavedena jednoduchá a jednotná definice úvěrových pohledávek, na které se vztahuje směrnice 2002/47/ES, jež by nespojovala takové úvěrové pohledávky s kritérii způsobilosti používanými centrálními bankami. Taková definice úvěrových pohledávek pro účely vymezení rozsahu směrnice 2002/47/ES by měla být dostatečně široká, aby zahrnovala úvěrové pohledávky, které považuje Eurosystém za způsobilé. Nemůže-li být taková definice přijata, je přinejmenším nezbytné zajistit, aby úvěrové pohledávky skutečně poskytnuté Eurosystému jako zajištění spadaly pod novou definici ve směrnici 2002/47/ES.

9.3

Navrhované změny nezahrnují vyjasnění kolizních norem, které se vztahují na přeshraniční použití úvěrových pohledávek jako zajištění. Současné znění článku 9 směrnice 2002/47/ES o kolizních normách se vztahuje pouze na zaknihované cenné papíry a jednoznačně se nevztahuje na úvěrové pohledávky. Pro přeshraniční použití úvěrových pohledávek jako zajištění je velmi důležité harmonizovat příslušné kolizní normy. Úvěrové pohledávky použité jako zajištění mohou zahrnovat právní řády několika zemí, např. právo dlužníka, věřitele nebo smlouvy, atd., a z důvodu právní jistoty potřebují smluvní strany přesně vědět, které právo je rozhodné pro účely platnosti a přednosti při použití úvěrových pohledávek jako zajištění. Kolizní normy, kterými se řídí účinky postoupení pohledávek vůči třetím osobám, nejsou v současné době v EU harmonizovány; nejistota existuje, pokud jde o rozhodné právo, přičemž strany musí případně postupovat v souladu s požadavky více než jednoho právního řádu, aby dosáhly určité jistoty ohledně právní bezvadnosti při přijímání zajištění. To je významná překážka, přičemž přeshraniční užití úvěrových pohledávek jako zajištění v rámci EU by se výrazně usnadnilo, pokud by existoval jednotný soubor kolizních norem pro takové účinky na třetí strany. Jelikož v nařízení Řím I (7) nebyla taková změna provedena, je zvláště důležité zahrnout tato pravidla do směrnice 2002/47/ES. Zavedení těchto společných pravidel by přineslo výrazné výhody.

9.4

ECB má následující technické připomínky s cílem zajistit jednotnost v rámci navrhované směrnice, pokud jde o zahrnutí úvěrových pohledávek do směrnice 2002/47/ES. S cílem zajistit, aby oblast působnosti směrnice 2002/47/ES zahrnovala nejen postoupení úvěrových pohledávek, ale také zástavní právo k úvěrovým pohledávkám, by měl být čl. 2 odst. 1 písm. c) změněn tak, aby upravoval plný nárok k finančnímu kolaterálu s cílem vyjasnit, že zástavní právo k úvěrové pohledávce nebo zatížení úvěrové pohledávky je také zahrnuto pod definici pojmu „dohoda o finančním zajištění s poskytnutím jistoty“. V definici finančních nástrojů v čl. 2 odst. 1 písm. e) by měl být dále doplněn odkaz na úvěrové pohledávky. Konečně, článek 3 by měl být doplněn tak, aby kromě registrace a notifikace zahrnoval i převod držby v souvislosti podmínkami platnosti dohody o finančním zajištění.