20.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 213/16

1.

Ačkoli konečnou odpovědnost za rozhodnutí o uzavření měnových dohod se třetími zeměmi nese Rada EU, ECB nepodporuje přijímání eura za úřední měnu zámořskými zeměmi a územími přičleněnými k členským státům eurozóny. V případě společenství Svatého Bartoloměje však ECB nemá k navrhovanému rozhodnutí připomínky, jelikož toto společenství jako součást Francie používá euro již od roku 1999. Má-li však být vyhověno přání Francie zachovat euro na Svatém Bartoloměji i po 1. lednu 2012, kdy přestane být součástí území EU (2), je podle práva EU nutné přijmout v reakci na tuto změnu okolností příslušná opatření. V tomto kontextu představuje uzavření měnové dohody s Francouzskou republikou jednající ve prospěch společenství Svatého Bartoloměje uspokojivé řešení, které Francii umožní nadále ve vztahu k tomuto společenství uplatňovat ustanovení práva EU nezbytná pro používání jednotné měny, a to ustanovení měnových, bankovních a finančních právních předpisů EU, pravidla upravující opatření nezbytná pro používání eura, předcházení praní peněz a předcházení podvodům a padělání hotovostních a nehotovostních platebních prostředků, pravidla o medailích a žetonech a požadavky na statistické vykazování.

2.

Z rozsahu mandátu pro sjednání dohody, jak je vymezen v navrhovaném rozhodnutí, ECB vyrozumívá, že narozdíl od jiných dohod uzavíraných se třetími zeměmi, jako například s Monackým knížectvím, Andorrským knížectvím, Republikou San Marino nebo Vatikánským městským státem, nedává tato dohoda společenství Svatého Bartoloměje právo vydávat své vlastní euromince. ECB tento přístup vítá, avšak z důvodu právní jistoty a transparentnosti je nutné tuto skutečnost v navrhovaném rozhodnutí výslovně uvést, a to alespoň v jeho preambuli.

3.

ECB znovu zdůrazňuje, že jakékoli převody, včetně zvláštní finanční pomoci bankám a jiným finančním institucím, nezbytné k udržení nebo obnovení finanční stability společenství Svatého Bartoloměje půjdou k tíži státní pokladny Francouzské republiky.

4.

ECB vychází z toho, že veškeré úkoly, které spadají do působnosti Eurosystému včetně operací měnové politiky a shromažďování statistických údajů, bude plnit Banque de France prostřednictvím Institutu d’Émission des Départements D’Óutre-mer (IEDOM).

5.

ECB rovněž vychází z toho, že není záměrem měnové dohody umožnit finančním institucím, které se nacházejí na Svatém Bartoloměji, přímý přístup do platebních a vypořádacích systémů uvnitř eurozóny, nýbrž že veškeré spojení mezi nimi a těmito systémy bude i nadále probíhat prostřednictvím příslušných francouzských orgánů.

6.

ECB je pevně přesvědčena, že její role při sjednávání měnových dohod se zámořskými zeměmi a územími by měla být přesně stejná jako její role při sjednávání měnových dohod se třetími zeměmi. Vzhledem k tomu by i text navrhovaného rozhodnutí měl jasně a jednoznačně stanovit, že ve věcech spadajících do působnosti ECB se vyžaduje její souhlas.

7.

ECB poznamenává, že navrhované rozhodnutí nepokrývá několik významných otázek. Ty by měly být řešeny následovně:

Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného rozhodnutí, která ECB doporučuje změnit, jsou uvedeny v příloze včetně příslušného odůvodnění.